Příběhy našich řidičů/řidiček

Vybrali jsme pro vás příběhy našich řidičů/řidičky, kteří se nebáli ukázat, že život je plný změn. Každý z našich řidičů/řidiček jak nákladního vozu tak autobusu začínali jinak. Někdo z nich přišel s praxí, někdo bez. Důležité však je, že firma si svých zaměstnanců a těch kteří mají zájem pracovat v tomto oboru, váží a snaží se je maximálně podporovat. 

paní Dolejšová
pan Nykodým

paní Dolejšová
řidička autobusu

pan Nykodým
řidič autobusu

V minulosti se také o našich řidičích/řidičkách psalo v tisku. Přečtěte si názory a příběhy i dalších z řad řidičů/řidiček.


paní Dolejšová

Řidička autobusu ve společnosti ZDAR, a.s.

"Jako malá jsem se chtěla starat o koně, teď jich mám několik pod kapotou."
  • jako malá jsem se chtěla starat o zvířata, hlavně o koně
  • vystudovala jsem zdravku
  • po mateřské jsem pracovala v továrně, ale nebylo to ono
  • na ÚP mi byla nabídnuta rekvalifikace a tak jsem si řekla, že to zkusím
  • práci řidiče profesionála znám od přítele
  • jednou bych chtěla usednout za volant kamionu

Jako malá holka jsem ráda malovala, četla, měla jsem ráda zvířata a přála jsem si mít takovou práci, abych se o ně mohla starat. Ale jak už to tak bývá, nakonec jsem vystudovala zdravku a můj sen zůstal snem.

Ve zdravotnictví jsem chvíli pracovala, ale po mateřské jsem se k ní již nevrátila. Nastoupila jsem jako dělnice do továrny, ale po čase jsem z ní odešla.

Na Úřadu práce ve Žďáře nad Sázavou mi nabídli zúčastnit se setkání se zástupci firmy ZDAR, která na úřad pravidelně dochází ohledně nabídek práce pro nové zájemce. Na schůzku jsem zašla a po krátkém rozhovoru s paní Pečinkovou a panem Havlíkem bylo rozhodnuto.

Zažádala jsem o rozšíření řidičského oprávnění na skupinu D a průkaz profesní způsobilosti a úřad práce mi vyšel vstříc. Autoškola mě bavila a navíc bylo fajn, že jsme tam byly hned dvě ženy a ne náhodou nyní obě pracujeme na ZDARu.

Hlavně to, že jsem v kontaktu s lidmi a nemusím být nikde zavřená. I mému synovi se líbí, že maminka řídí autobus. Rád se se mnou sveze kdykoli je to jen možné a myslím, že je na svoji mámu pyšný. Ze začátku jsem se bála reakce lidí a je pravda, že někteří se tvářili nedůvěřivě. Nyní už jsou to ale staří známí a myslím, že se mnou jezdí rádi.

Vzdělání

  • Střední zdravotnická škola (obor zdravotní sestra)

Předchozí zaměstnání

  • ve výrobě, továrna Žďár nad Sázavou
Proč mě tohle místo baví? Můj dědeček vždycky říkal, že jsem měla být klukem. Ať jsem si sedla za volant kteréhokoli auta, vždycky jsem ho dobře ovládala. A tak nakonec řídím autobus. Už teď ale pokukuji po práci řidičky kamionu. Díky dotaci z Úřadu Práce si nyní budu rozšiřovat řidičské oprávnění na skupinu E a kdo ví…?

pan Nykodým

Řidič autobusu ve společnosti ZDAR, a.s.

Konečně dělám práci, kterou jsem hledal a taky jsem každý den doma s rodinou.
  • jezdil jsem s kamionem, ale chtěl jsem být víc doma s rodinou
  • odešel jsem pracovat do železáren jako brusič
  • práce brusiče mi nevadila, ale nelíbilo se mi prostředí
  • ZDAR mi pomohl s rozšířením řidičského oprávnění na autobus
  • mám různou pracovní dobu, vždy je to o domluvě se zaměstnavatelem a to mi vyhovuje

Poprvé jsem usedl za volant většího auta jako řidič kamionu. Byla to dobrá práce a měl jsem ji rád, ale po čase mi začalo vadit, že nemůžu trávit čas s rodinou. A tak jsem se začal porozhlížet po takové práci, která by mi umožnila být víc doma, věnovat se manželce a dětem. Brzy jsem našel uplatnění jako brusič v železárnách. I tato práce mě bavila. Bylo to jiné než sedět celé dny za volantem a doma se objevit jednou za čas, vyměnit tašku a zase jet do světa.

Po nějaké době mi ale začalo docházet, že v prostředí, ve kterém trávím většinu dne, není takové, v němž chci strávit zbytek svého života. A také jsem si čím dál více uvědomoval, že takto těžkou práci nebudu moci dělat celý život. Přemýšlel jsem, co dál a v té době jsem si všiml reklamy v autobuse, která hlásala, že firma ZDAR přijme řidiče autobusu a dokonce je ochotná pomoci zájemcům s financováním rozšíření řidičského oprávnění, což vůbec není laciná záležitost.

Volba byla jasná. Hned jsem kontaktoval pana Kaňku, který má na starost autobusovou dopravu na bystřicku a pak už to šlo ráz na ráz. Nastoupil jsem do autoškoly Vysočina a hned po obdržení nového řidičáku začal jezdit jako řidič autobusu.

Jako malý jsem chtěl být popelářem, policistou nebo hasičem. Od svého snu jsem se nyní dostal k práci řidiče autobusu, která mě nikdy nenapadla. Přitom je to přesně taková práce, jakou jsem vždycky hledal. Líbí se mi jak je rozmanitá. Každý den zažívám nové věci, navštěvuji nová místa a potkávám nové lidi. Někteří jsou příjemní, jiní o něco míň, ale i to k mé práci patří.

Vzdělání

  • Výuční list

Předchozí zaměstnání

  • brusič v železárnách
  • řidič nákladního automobilu
Důležité pro mě je to, že mohu trávit čas se svojí rodinou a ve volném čase se věnovat svým koníčkům. Zaměstnavatel mi vychází vstříc v rozvržení pracovní doby. Není problém se domluvit, když si potřebuji něco zařídit a ani na peníze si nestěžuji. Být řidičem autobusu mě prostě baví.